Historie hradu a jeho majitelů

Nejstarší písemná zpráva o existenci Týnce a týneckého hradu je z roku 1318 a zachovala se ve zlomku bývalých soudních spisů tzv. půhonných desek.

Archeologické nálezy, objevené při výzkumu v týneckém hradním nádvoří v letech 1969 - 1974 a další nálezy v okolí Týnce (např. slovanské pohřebiště na Brodcích z 8. až 9.století aj.) ukázaly, že tato oblast byla osídlena již v 8. až 10. století. V 11.století zde byl postaven nejprve dřevěný a později kamenný hrad s románskou rotundou, která je nejstarší dochovanou stavební památkou v Týnci.

Týnecké hradiště mělo výhodnou polohu na vysokém skalním ostrohu nad řekou Sázavou, která je chránila od severní strany. Od západu přispíval k jeho ochraně Janovický potok, od jihu pak široká a hluboká strž, vyhloubená přívaly dešťových vod. Nejpřístupnější a tedy i nejzranitelnější bylo hradiště z východní strany, ve směru od Bukovan. Můžeme proto předpokládat, že právě z oné strany mu byla předsunuta mohutná bašta, zpevněná příkopem, valem a palisádou. To bylo ono zatýnění, které dalo osadě jméno. Jelikož po tomto opevnění nejsou patrny pozůstatky, je možné, že bylo rozrušeno při výstavbě farní budovy a příslušných hospodářských objektů.

Týnecké hradiště mělo funkci strážního místa, jehož posádka kontrolovala a chránila bezpečnost kupců ubírajících se obchodní cestou z jihu na sever, nebo z východu na západ a zase obráceně. Obchodníci mohli v Týnci kdykoliv přerušit jízdu, občerstvit se a dopřát odpočinku sobě i svým koním nebo soumarům. Hradiště i podhradí bylo pro takové účely jistě vybaveno, i když prostředky nenáročnými. Koně postávali pod jednoduchými přístřešky a lidé uléhali v zemljankách nebo v polozemnicích u otevřených ohňů, přikryti zvířecími houněmi. Ve středověku byla zde osada již větší - tvořila podhradí po obou březích řeky, ale obydlí byla nízká, dřevěná a jenom ohniště s keramikou nám blíže prozrazují jejich polohu. Zbytky takových objektů, tj. obytných zemních jam, ohnišť, zásob obilí, keramických nádob apod. byly nalezeny na nádvoří dnešního Metazu, dále v místech autobusového nádraží, a na levém břehu Sázavy, kde kromě ohniště a kamenných nástrojů byl objeven i kostrový hrob s popelnicí. V těchto místech od nepaměti vedl přes vodu brod, později přívoz a nakonec most.

Z týneckého hradu se nám zachovala románská rotunda z konce 11.století a hradní hláska z druhé poloviny století dvanáctého. K nim byl přistavěn, nejspíše koncem 12.stol., románský obytný palác, který postupem doby zanikl. Uvedené tři objekty byly a jsou dodnes jádrem týneckého hradu. Plnily funkci obytnou (palác), obrannou (hlásná věž) a chrámovou (rotunda). Toto jádro, vystavěné od základů až po krovy z opracovaného kamene, bylo obehnáno příkopem vylámaným do skály. Ten byl na severní straně překlenut padacím mostem.

Můžeme prohlásit, že týnecký hrad byl tehdy příkladem výstavného panského sídla a to v době, kdy Přemyslovci upevňovali svou vládu a formovali český stát. Vzhledem k nákladnosti a monumentálnosti této stavby, musela být jejím stavebníkem i majitelem významná osobnost tehdejší vládnoucí třídy. Nabízí se oprávněná doměnka, že to byl přímo český panovník. Soudíme tak proto, že Přemyslovci na svých územních državách budovali opevněná sídla vybavená rotundami a že týnecký hrad má obdobu pouze v chebské falci, které se velmi podobá.

Kolem roku 1300 byl hrad v Týnci rozšířen jednak o první a druhé nádvoří a jednak o čeledníky a hospodářské budovy, které byly doplněny hradbami. Tím byl vytvořen uzavřený věnec kolem románského jádra, jak ho v hrubém obrysu spatřujeme ještě dnes. Z románských staveb doznaly při tom změny obytný palác a rotunda, které byly zvýšeny a opatřeny ranně-gotickými stavebními prvky. Vodní příkop se i s padacím mostem ocitl uvnitř hradu a byl zasypán.

Prvním známým majitelem hradu byl od r.1318 Oldřich z Týnce, který patřil k rodu pánů z Valdeka a stal se předkem Medků z Valdeka, kteří hrad vlastnili téměř až do konce 15.století. Byli jimi Zdeněk z Valdeka vzpomínaný v letech 1393 - 1432, Zdeněk Medek (1444 - 1469) a Protiva z Valdeka, který patrně vlastnil část Týnce jako dědictví po Zdeňkově bratru Janovi. Po nich se ti, kteří hrad tzv. drželi, začali rychle střídat. V letech 1498-1506 hrad patřil Litvínovi z Klinštejna včetně nedalekých Benic a od r.1506 jeho manželce Majdaleně rozené z Vrtby. V r.1525 je zde připomínán Jindřich z Poměnic snad druhý manžel Majdaleny, v r.1544 hrad koupil od Majdaleniny dcery Lidmily z Klinštejna Bernard z Baršova. Ten však záhy - před r.1550 - zemřel a Týnec zdědila jeho dcera Anna provdaná za Jana Velemyského z Velemyšlevsi. V r.1607 od jejího vnuka Jaroslava Velemyského Týnec získala Dorota Hodějovská z Harasova, na Konopišti, Benicích a Nedvězí. Její manžel Přech z Hodějova tehdy spojil Týnec s Konopištěm a toto propojení vydrželo až do vzniku samostatného československého státu. Když Přech zemřel v roce 1610 a Dorota v r.1614, připadl Týnec nejmladšímu synovi Adamu Hodějovskému z Hodějova, který se za stavovského povstání v letech 1618-1620 postavil proti císaři. Po Bílé hoře mu byl v rámci konfiskace majetku zabaven i Týnec, který v r.1622 od císaře koupil vrchní velitel jeho vojsk vévoda Albrecht z Valdštejna, ten jej o rok později prodal i s Konopištěm neblaze proslulému Pavlovi Michnovi z Vacínova. Michna, který si svou bezohledností dokázal zajistit značný majetek z tzv. konfiskátů po exulantech, si se stejnou bezohledností počínal i při správě svého panství, takže proti němu v r.1627 poddaní povstali. Podle lidové tradice se do jejich čela měl postavit právě Adam Hodějovský z Hodějova a v jejich kruhu hrdinně padnout na Neštětické hoře, když ještě před tím stačil Týnec vypálit, ve skutečnosti však sloužil v protihabsburském vojsku i po své údajné smrti.

Týnecký hrad mezitím přestal být sídlem vrchnosti, začal chátrat a r.1654 ho dokonce poškodil požár. V blíže neurčené době se původní gotický palác zřítil, byl postupně rozebrán a použit jako stavební materiál.

V r.1716 koupili Konopiště a Týnec hrabata z Vrtby, která se velmi starala o zvelebování Konopiště a Benešova, Týnec zůstával stranou jejich zájmu. Obrat nastal až po r.1765, kdy ho do částečně obyvatelné podoby uvedla Marie Anna hraběnka O'Kellyová (vdova po Františku Václavovi z Vrtby).

Koncem 18. století a v první polovině 19. století došlo po celé Evropě k prudkému rozmachu keramického průmyslu. Nejinak tomu bylo i v českých zemích, kde daleko od surovinových zdrojů v Týnci nad Sázavou založil kolem roku 1791 František Josef hrabě z Vrtby (1759 - 1830), majitel dosti rozsáhlého panství Konopiště - Týnec - Benice, manufakturu na výrobu zboží z jemné kameniny. První provozovny byly v tzv. starém zámku a teprve na počátku 1. desetiletí 19. věku v době, kdy se výroba zdárně rozvíjela, byla vystavěna nová tovární budova (dnešní kulturní centrum). V r.1887 Jan Lobkovic (dědic po hraběti z Vrtby) prodal konopišťské panství arcivévodovi Františku Ferdinandovi d´ Este, který zde prožil nejkrásnější léta svého života po boku své manželky hraběnky Žofie Chotkové. Jejich život byl násilně ukončen přesně o čtrnáct let později ve vzdáleném Sarajevu a po r.1918 se konopišťské panství stalo majetkem československého státu.

Obyvatelné části hradu se potom užívaly jako byty. V r.1926 celý areál koupil ředitel Umělecko-průmyslového muzea v Praze dr.F.X.Jiřík a později kvůli finanční náročnosti rekonstrukce opět rozprodal. Dnes rotunda s věží patří náboženské obci církve československé husitské. V domku vedle věže bylo v r.1959 péčí obce a vlastivědného kroužku zřízeno městské muzeum s expozicí týnecké kameniny a archeologie. V letech 1983-1995 však bylo kvůli náročné rekonstrukci uzavřeno a dnes opět slouží široké veřejnosti jako zdroj poznání historie našeho města.